První lidé, kteří na území dnešního Česka užívali halucinogeny, byli pravděpodobně příslušníci neolitických kmenů zhruba před 8 tisíci lety. Biochemik, mykolog a antropolog Alois Pokorný (1826–1886) porovnával stylizace a ornamenty neolitického umění s uměleckými díly, vytvořenými ve stavech změněného vnímání navozeného psychedeliky. Dospěl k závěru, že jsou si velmi podobné, ne-li dokonce totožné. Podle něho může tuto totožnost vysvětit halucinogenní kvalita Muchomůrky červené.

Pokorný rovněž soudí, že v období neolitu se zde již zřejmě inhaloval kouř hašiše. V těch dobách se v ne příliš vzdáleném Hallstadtu připravovaly magické lektvary, jejichž součásti byl Durman a Rulík.

Evropa zaznamenala ve středověku rozvoj léčitelství, které hojně využívalo rostliny s léčivými a často současně i halucinogenními, či omamnými účinky. Rulík zlomocný (Atroppa belladonna), Durman obecný (Datura stramonium) a Blín čemý (Hyoscyamus niger) se užívaly k připavě magických nápojů a mastí.

Kusé informace dochované v ručně psaných knihách z tohoto období nám prozrazují, že složení mastí bylo obdobné v celé Evropě. Halucinace z atropinu jsou zpravidla pohybové. Proto jsou na starých historických kresbách a řezbách a v kronikách znázorňovány čarodějnice, jak létají o sabatu na košťatech a kozlech. Halucinogenních účinků se tehdy využívalo zejména v léčitelství a lékařství ve snaze pomoci trpícím pacientům.

Zkoušení chemikálií na vlastním těle prováděl jako první Paracelsus (1493-1541), který žil jistý čas na zámku v Moravském Krumlově. Ke svým experimentům používal následujících bylin: Atroppa belladonna, Camphorum, Digitalis purpurea, Strychninum nitricium, Argentum nitricium, Sublimat, Chininum sulphuricum, Veratrinum muriatricum a další.

Pro Evropu druhé poloviny 17. století byla charakteristická protirefomační ideologie a inkviziční praktiky, které se nevyhnuly ani této zemi. Psychedelické látky se začaly více využívat s cílem dosáhnout psychických i fyzických požitků. S rozvojem chemických metod čištění, koncentrace a oddělování látek se šířila i syntetická výroba.

V roce 1829 experimentoval J.E. Purkyně sám na sobě s muškátovým oříškem. Popis jeho intoxikace může dodnes sloužit jako vzor popisu prožitků za změněných stavů vědomí. Psychotropní účinek muškátového oříšku má starou tradici. Rhazes (865-925) a Avicenna (980 1037) a ostatní jej doporučovali k posílení nervové soustavy. Ve středověku byl muškátový oříšek zpravidla předepisován jako panaceum (všelék).

Před 2. světovou válkou v Česku experimentoval Svetozar Nevole s meskalinem. Zkoumal zejména psychopatologii vnímání a náboženství. Dospěl k zajímavému tvzení, že ve změněných stavech vědomí, navozených chemicky, je možno vidět čtyřrozměrně. Podle názoru Milana Hausnera je Nevolova »čtyřdimenzionalita«  prehistorií koncepce transpersonální psychologie Dr. Stanislava Grofa.

V časných 50. letech se ustavila výzkumná skupina psychiatrů a biochemiků vedená Dr. Vojtěchovským. Patřili k ní Grof, Ryšánek, Vinař, Vitek, Votava. Zkoumali halucinogenní látky z hlediska experimentální neurochemie a psychopatologie a spánkové deprivace. Vojtěchovský zaměřil svou pozormost též na látky s atropinovým efektem. Po mnoha výzkumech s LSD a psilocybinem objevil halucinogenní vlastnosti u Benactyzinu ve vysokých dávkách. Od 60.let je historie užívání a výzkumu psychedelik již dobře popsána.

Zdroj:
MUDr. Milan Hausner, časopis VOKNO 27, 1993
Miroslav Nožina, kniha Svět drog v Čechách, 1997