Dýcháním můžeme lehce změnit náš stav. Buď do stavu soustředění a bdělosti, nebo do velmi klidného uvolněného stavu. Jak je to možné? Díky jednomu vnitřnímu orgánu připojenému k našemu mozku. Bránici.

Bránice funguje nestále. Při každém nadechnutí. Je to kosterní sval, stejně jako biceps nebo kvadriceps. Můžeme ji ovládat dobrovolně. Nejenže hýbe plícemi, ale také vysílá signály přes tzv. frenický nerv zpět do mozku, aby ho informoval o stavu našeho těla.

Když dýcháš rychleji, cítíš zvýšenou bdělost. Je to proto, že frenický nerv vystřeluje a vysílá signály do mozku „Hej, teď běžíš“, i když ležíš nebo sedíš v křesle a jen zrychleně dýcháš. Nebo když dýcháš pomalu, bránice říká tvému mozku: „Hej, jsme klidní, jsme v pohodě“ a velmi rychle se dovedeš uklidnit. V řádu několika sekund.

V mozku máme podle výzkumu nedávno publikovaném v Nature podmnožinu neuronů pro povzdechy, další podmnožinu neuronů pro smích a další pro kašel. Když si povzdechneme (a nejen my, ale také další savci), vypadá to tak, že se nadvakrát nadechneme nosem a poté vydechneme. To aktivuje neurony, které spouštějí takzvaný klidový reflex, parasympatický nervový systém. Takže v mozku máme pevně zakódovaný mechanismus, soubor neuronů, který je navržen tak, aby aktivoval klid.

Dvě nebo tři série těchto dvojitých nádechů s dlouhým výdechem resetují náš autonomní nervový systém rychleji než všechno ostatní. Naopak delší nádechy než výdechy povedou k vyšším energetickým stavům. To je typické například pro dýchání Wima Hofa. Když lidé vstoupí do těchto stavů, změní se celý jejich svět, protože se uzavře prefrontální mozková kůra. Proto někdy lidé při energetickém dýchání omdlévají.

Chceme-li vstoupit do stavů s vyšší neuroplasticitou, například pokud se chceme rychleji učit, chceme více získat z nějakého fyzického tréninku, je klíčové uplatnit tyto zásady:

1. Nejprve se musíme dostat do stavu soustředění a bdělosti – to je právě to super okysličené dýchání jako metoda Wima Hofa.
2. Pak se naopak dostat do stavu uvolnění – pomocí několika kol dvojitého nádechu s dlouhým výdechem.

To nás přivede do stavu vyšší neuroplasticity, stavu kdy se rychleji učíme novým věcem. Mohou za to neurochemikálie jako citicolin nebo noradrenalin. Ty jsou na mírně vyšších úrovních než obvykle. Ale bezpečným, vysoce regulovaným způsobem.

Zdroj: Andrew Huberman